Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně. Říkáte: „Ach, nač se trápit?“ a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů. Přinášíte, co bylo vzato násilím, kulhavé i nemocné přinášíte jako obětní dar. Což si mohu oblíbit, co je z vaší ruky? praví Hospodin. (Mal 1,12-13)
Při čtení těchto slov se mi vybavuje Ježíšovo napomenutí farizeů za to, že dávají desátky z máty, kopru a kmínu Mt 23,23). Rád se věnuji zahradě a pěstování toho, co nám vyroste pro spíž a do sklepa na zimu. Kolik to stojí úsilí a potu: na podzim připravit půdu, na jaře vyplít plevel, nachystat, rozvrhnout a zrýt záhony, ve správný čas zaset a zasadit, zalévat, plít, třídit.
Při pletí mne vždycky fascinuje, jak tomu, co nechceme, aby rostlo, se naopak daří nejlépe. Přijde mráz a plevel to přežije, na rozdíl od výpěstků. Utrhnete 90% plevele a on doroste, na rozdíl od třeba řepy, cibule atd. Něco pořádného vypěstovat nebo vybudovat stojí velké úsilí.
Musíme se mít na pozoru před úskoky ďábla – trochu složíme ruce v klín a už se do našich životů dostává pomalu plevel… Aby se vám zaplevelila zahrada, stačí být trochu líný nebo nedůsledný a vysemení se a odnoží se toho tolik, že to ani vlastně nedá žádnou práci, utrhnout a někomu nabídnout. Nechceš kopr? Vlastně je to takový dar-nedar, potřebuji se toho zbavit a už neřeknu, že se to urodilo samo, vlastně omylem. Proč nenabídneš svazek těch největších cibulí, košík nejlepších vytříděných švestek, něco, co stálo fakt úsilí vypěstovat, ochránit před škůdci…
Podobně to je v našich životech před Bohem. Měli bychom přinést to nejlepší, aby za tím byla vidět snaha, práce a nasazení. V jedné písni z bratrského zpěvníku zpíváme: „Nejlepší co máš, dej Pánu“. Tak aby to bylo i v našich životech. Nedávej odpad, něco získaného bez úsilí, ale dej to, co tě stálo odříkání a námahu v běhu za Bohem.
René Jirout (Cvikov)
