Nikdo se proti tobě nepostaví po všechny dny tvého života. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout, ani tě neopustím. Posilni se a buď odvážný, protože ty dáš lidu do dědictví tuto zemi, o které jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. (Joz 1, 5-6; ČSP)
Zaslíbení, které Jozue dostal od Hospodina, čtu s velkou bázní. Jozue byl na poušti svědkem mnoha bojů, reptání, neposlušnosti, ale i vítězství, Božího odpuštění a návratu Izraele k Hospodinu. Asi by ho už nemělo nic překvapit. Jenomže najednou před tímto více než dvoumilionovým národem je sám, bez Mojžíše.
Stát se ze dne na den předákem – vojevůdcem, velitelem, dnes bychom řekli lídrem – takového množství lidí, to není jednoduché. V předešlé kapitole čteme: „Jozue syn Núnův byl plný ducha moudrosti, protože na něj Mojžíš položil své ruce. Synové Izraele ho poslouchali a činili to, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.“ (Dt 34,9; ČSP) Mohl se však Jozue spolehnout na nestálá srdce Izraelitů? Viděl mnohokrát, že jakmile přijde problém, jejich poslušnost a věrnost živému Bohu je pryč.
Asi nikdo z nás, kteří čteme tato slova, není vůdcem národa. Jsme však postaveni do role rodičů a máme vést své děti. Možná stojíš před třídou jako učitel, učitelka nebo ředitel školy. Jako podnikatel máš své zaměstnance, jako mistr svěřené dělníky. A mohli bychom pokračovat… I kazatelé a starší sboru jsou postaveni do role vůdců. Mám na nás všechny, kteří jsme Boží děti, několik otázek. Přijali jsme svou roli v životě jako pověření od našeho nebeského Otce? Kde hledáme oporu pro řešení problémů v krizových situacích? Máme jeden určitý bod, ke kterému se můžeme vracet a hledat jistotu, když ztrácíme půdu pod nohami?
Pro Jozua to jistě byla chvíle, kdy na něj Mojžíš vzkládal ruce a Hospodin ho naplnil Duchem moudrosti. A také slova povzbuzení, která slyšel od Hospodina: „Posilni se a buď odvážný…“ Stačí, když budeme věrně stát v práci, která nám byla svěřena a Hospodin, náš milující Nebeský Otec splní každé zaslíbení, které nám dal. Bible, Boží slovo, je plná zaslíbení. Nebojme se je přijmout pro svůj život osobně.
Vilma Koblischková (Teplice, Odbor sester)
