Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup na toto pohoří Abárím a pohlédni na zemi, kterou jsem dal Izraelcům. Až ji uvidíš, budeš i ty připojen ke svému lidu, tak jako k němu byl připojen tvůj bratr Áron. (Nu 27, 12–13)
V Nu 26 Hospodin žádá Mojžíše a Eleazara, aby provedli sčítání Izraelitů po soudu s trestem za uctívání Baal-peóra. Poté se připravují na odchod z Moábských plání, aby vstoupili do kenaanské země.
1. Mojžíšovi se dostane pocty, že uvidí zaslíbenou zemi (verš 12). Generace Exodu, s výjimkou Mojžíše, Jozua a Káleba, již zemřela na poušti kvůli soudu, který nad nimi Bůh vynesl za jejich nevěru. (Nu 14, 29–30; 26, 65) Z těchto tří mužů měli do zaslíbené země vstoupit pouze Jozue a Káleb. Áron zemřel a také Mojžíš měl zemřít kvůli neposlušnosti a nevěře v Meribě – Kádeši. (Nu 27, 14). I když Hospodin Mojžíšovi zabraňuje vstoupit do zaslíbené země, je milostivý a dopřává mu pohled na požehnání, které mají synové Izraele získat. To znovu potvrzuje Boží charakter, který potvrdil Balám v (Nu 23, 19) – každý Boží slib se splní.
2. Mojžíš zemře a bude připojen ke svým předkům (verš 13). Ačkoli Bůh Mojžíšovi kvůli jeho hříchu zakazuje vstup do kenaanské země, smrt nevymaže mocné skutky, které Bůh skrze něj vykonal, ale přivede ho k odpočinku se svatými patriarchy. Smyslem verše 13 není přesně chronologicky určit Mojžíšovu smrt, ale poukázat na to, že Mojžíš stejně jako Áron na poušti zhřešil, a proto do země nevstoupí. Když Bůh dává své závazné příkazy, nedává nikomu výjimku. Boží nedovolení Mojžíšovi vstoupit do země bylo věčným varováním pro další generace. Jestliže tak zbožný muž, jakým byl Mojžíš, nemohl uniknout následkům své neposlušnosti, nemohli uniknout ani oni.
Žádný Hospodinův následovník není imunní vůči hříchu a soudu. Žádné dobré skutky – ať už velké nebo malé, které Hospodin skrze nás vykoná, nás nemohou vykoupit z následků hříchu. Odpuštění můžeme nalézt pouze skrze Kristovu smrt na kříži. Bible nás ujišťuje o Božím milosrdenství a odpuštění. Př 28, 13: „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.“ 1 J 1, 9: „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“
Kéž nám Pán dá, abychom se s hříchem nikdy nespokojili, ale abychom měli sílu ho poznat a najít odpuštění v Kristu.
Stanly a Sweena (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
