Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Oz 2,21-22)
V naší době je moderní nemít závazky. Lidé chtějí vztahy na zkoušku, s možností kdykoli se rozejít. Zároveň však přiznávají, že takto se nedá uvažovat o nějaké společné budoucnosti. Nedává to stabilitu a ani žádnou jistotu. Na rozdíl od lidí Bůh vždy hovoří o smluvním vztahu. Není to jen o pocitech, ale také o rozhodnutí vůle a odpovědnosti, které jsou charakteristické pro dospělé lidi. Odpovědnost vede ke stabilitě a jistotě pro budoucnost.
Bůh často dovolí, aby se naše „berličky“ rozpadly a my jsme tak poznali, co je skutečně důležité a co má hodnotu. Bůh někdy dovolí i problémové věci a situace, abychom se vzpamatovali a znovu se k němu vrátili. Dovolí, aby požehnání a úspěch pominul, protože dary a věci jsou sice pěkné, ale Dárce je důležitější.
Toto slovo hovoří o velmi intimním vztahu. Poznávat osobu je něco jiného, než něco jen tak zkoušet. Zkoušíme věci nebo lidi, kterým nedůvěřujeme. Poznávání hovoří o prohlubování vzájemného vztahu. Když druhého poznávám, zároveň dovoluji, aby on poznával mě, tedy abych také já byl poznáván. To předpokládá upřímnost, že nehraji divadlo a nic nepředstírám.
Daniel Hýsek (Broumov)
