Jestliže z příčiny pokoje jdete ke mně, abyste mi pomáhali, i mé srdce také s vámi se sjednotí. (1Pa 12,17)
Člověk, s nímž je Hospodin, táhne za sebou - ať chce nebo nechce – mnoho jiných. Když se ještě David skrýval a chránil před Saulem, mnozí se k němu houfně přidali. Celé dvě kapitoly přinášejí seznam těch, kteří byli takto přitahováni. Přední mezi hejtmany, Amaza, prohlašuje: „Tobě zajisté pomáhá Bůh tvůj“ (18). Šťastní lidé, kteří se mohou stýkat s někým, s nímž je Bůh! Neboť se stanou podílníky na požehnání, jež spočinulo na něm.
David dobře předvídal, co by se mohlo vyskytnout, a proto byl velmi opatrný v přijímání nových pomocníků (17). „Jestliže z příčiny pokoje jdete ke mně, abyste mi pomáhali…?“ Neboť byla chvíle, že jeho bojovníci ho chtěli ukamenovat. Byla mezi nimi celá řada lidí zlých, sobeckých. I z těch nejvěrnějších mnozí odpadli. I do církve se často dostávají lidé polovičatí a sobečtí. Je třeba zvýšené péče a opatrnosti v přijímání nových členů. To druhé je povzbuzení pro všechny, kteří pracují na díle Božím. Svěří-li Bůh někomu nějaký úkol, nemusí mít strach, že mu Bůh nedá potřebné spolupracovníky. Ale má to i dnes jednu podmínku: být a zůstávat věrným a poslušným dělníkem Božím, který se denně táže: „Pane, co chceš, abych učinil.“ A také: „Jdu, abych činil vůli tvou, Pane.“
Rudolf Petr (SŽ 1968)
