Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? (Zj 6, 15-17)
Kniha Zjevení popisuje Boží soudy nad hříšným světem a lidmi, kteří zůstávají ve svém hříchu, vzpouře proti Bohu. Postupně v knize nebývají události na intenzitě, jedna rána následuje za druhou. Jsou to věci, které se nečtou lehce.
Všechny ty hrůzy a katastrofy ukazují na to, jak Bůh bere hřích vážně. Jak hrozný hřích je, jaké má následky.
I lidé, kteří se stavěli pyšně proti Bohu celý život, mají hrozný strach, když prožijí, kým Bůh je a že je bude soudit. Rádi by, aby je přikryly hory a skály. Chtěli by se schovat, nebýt, uniknout, jen ať je nezasáhne Boží hněv.
Kdo obstojí před Božím hněvem? To je důležitá otázka. Nikdo. Nikdo sám o sobě před Bohem neobstojí. Jestli máme obstát před Božím soudem, potřebujeme Obhájce. Bůh takového Obhájce zajistil – dal svého jediného Syna, aby soud nad naším hříchem vykonal na Něm. Ježíš umřel na kříži, aby nás vysvobodil od Božího hněvu, vzal naše odsouzení na Sebe, abychom nemuseli být odsouzení my. Smířil nás s Bohem.
Popis Božích soudů nás může vést k vděčnosti Pánu Ježíši za to, že dal sám sebe, aby nás zachránil. Také k tomu, abychom Ho přijali, vydali Mu svůj život, jestli jsme to ještě neudělali, abychom mohli prožít záchranu. Také k tomu, abychom žili tak, abychom se nevraceli k hříchu a byli věrní Pánu Ježíši. A také k přímluvám a ke svědectví těm, kteří ještě Pána Ježíše nepřijali, nejsou smířeni s Bohem, aby mohli Pánu Ježíši dát svůj život a byli zachráněni.
David Sláma (Cheb 1)
