Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ (J 20,19; ČEP)
Víme, že celou tu neděli velikonoční byli učedníci naplněni velikým napětím. I když je Pán na své vzkříšení předem upozornil, nečekali takový sled událostí. Neobvyklé svědectví apoštolů Petra a Jana o prázdném hrobě, poselství Marie Magdalény o tom, že Pána viděla a mluvila s ním a poselství, které jí svěřil pro učedníky. Dále zpráva dvou učedníků, jdoucích z Jeruzaléma do Emaus, o jejich setkání a rozhovoru se zmrtvýchvstalým Kristem. Přitom skutečnou radost nemohli prožít proto, že — nevěřili. Strach před pronásledováním ze strany Židů je neopouštěl. Ten zaháněli jenom pečlivě uzamčenými dveřmi. Proto nejevili zájem o podivné zprávy.
Ale vzkříšenému Pánu nemohou zabránit ani stráže, ani uzamčené dveře, ani nevěra a strach učedníků, aby se k nim dostal. Pojednou stál mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám!" Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Teprve teď se učedníci zaradovali, když viděli Pána. Byl to On, rány to dotvrdily. A pokračoval: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu budou zadrženy."
Ti, kteří získali radost a pokoj ze setkání s Pánem Ježíšem a byli naplnění Duchem svatým s pověřením zvěstovat evangelium, by svůj úkol měli věrně naplnit. Kdo půjde, když ne ti, kteří byli Pánem posláni?
Daniel Průša (SŽ 1985)
