Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne. (Iz 6,8)
Veliké věci učinil Pán Bůh s Izaiášem, shladil jeho hříchy a učinil ho novým člověkem. Bylo to požehnání z návštěvy domu Božího. Izaiáš by nebyl uviděl slávu Boží, nebyl by se zděsil nad svou hříšností, nebyl by uslyšel: „Hřích tvůj shlazen jest“, kdyby nebyl vešel do domu Božího. Také většina z nás byla probuzena a prodělala svoje obrácení právě v domě Božím. Teď, když Pán Bůh s Izaiášem učinil takovou požehnanou proměnu, staví ho před otázku: „Koho pošli? A kdo nám půjde?“ A to znovuzrozené dítko Boží, ten nový Izaiáš radostně a ochotně odpovídá: „Aj, já, pošli mne.“ Izaiáš se nejen přihlásil do práce, ale on opravdu šel, kam ho Pán Bůh posílal, a nebyla o vždycky příjemná cesta. Jdeš tak poslušně i ty, milé, znovuzrozené dítě Boží? Je to veliká věc, že si tě Pán Bůh našel a přijal a že tě učinil novým člověkem; je na místě, abys šel i ty. Snad i tvá cesta půjde těžkými zkouškami, ale Pán Bůh ti dává slovo na cestu: „Neboj se, nebo vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem tvým. Půjdeš-li přes vody, s tebou budu, pak-li přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe.“
Vilém Pelikán (SŽ 1949)
