Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. (J 18,20; ČEP)
Pán Ježíš se dostal do situace, na kterou připravoval své následovníky. Zaslíbil jim tehdy pomoc Ducha svatého (Mt 10,17-20). Být u výslechu jako nevinně zatčený, to jistě není nic příjemného. I když věděl, jak to s ním dopadne, nezachoval se Pán Ježíš ani arogantně, odmítavě u vědomí své neviny, ani se nejeví jako pokorně odevzdaný, vědom si předem připraveného rozsudku smrti. Přitom však osnovateli celého procesu neusnadňuje jeho práci při výslechu: jeden z biřiců dokonce kvalifikoval jeho odpověď jako urážku nejvyššího kněze a hned ho potrestal hůlkou. Ale ani to Pán Ježíš trpně nesnesl a až vyzývavě pokáral tohoto horlivce. Vždyť On neměl za co se stydět, nikdy svou činnost netajil, nebyl v žádné ilegalitě, vystupoval vždy veřejně, ať už se to komu líbilo nebo ne. Proto odkázal Annáše na své posluchače, na jejich svědectví. Jenže k takovému svědectví nedošlo ani zde, ani později. A ti falešní svědkové nebyli sto vydat takové svědectví, jaké soudcové potřebovali. Tak ten prvý výslech nedopadl moc slavně pro vyšetřovatele - domněle největšího pána nad Jerusalémem. Seznámil se s někým, kdo ho nesmírně převyšoval. Duchovní převahu nesnížila ani pouta, ve kterých byl Ježíš odveden ke Kaifášovi. Jeho učení, jeho skutky milosrdenství, lásky a Boží moci nebyly spoutány jako On. Životní dílo Ježíše Krista vždycky bylo, je a zůstane zjevné, každému přístupné; je k dispozici i tobě!
Jiří Legierski (SŽ 1985)
