Všichni z Jábeše v Gileádu uslyšeli o všem, co se Saulem provedli Pelištejci. Všichni válečníci se vypravili, odnesli mrtvé tělo Saulovo i mrtvá těla jeho synů, přinesli je do Jábeše a pochovali jejich kosti pod posvátným stromem v Jábeši. (1Pa 10,11-12)
Vraťme se na chvíli na samý začátek Saulova kralování. Když prorok Samuel před shromážděným Izraelem podle Hospodinova pokynu prohlásil za vyvoleného krále Saula, ten se ujal svého postavení celkem váhavě. Ale když došlo k velkému ohrožení obyvatel Jábeše od Amonitských, čteme v Bibli, že se ho zmocnil Duch Boží (1S 11,6) a s velkou rozhodnosti svolal Izraelity k boji, porazil Amonity a tak zachránil obyvatele Jábeše.
Žel, v dalších letech kralování Saule se jeho osobnost změnila k horšímu. Neuposlechl příkaz proroka Samuele, začal žárlit na úspěšného bojovníka Davida, a když byl Hospodinem opuštěn, hledal odpověď u věštkyně. Nakonec padl v boji s Pelištejci, kteří ještě navíc zhanobili jeho tělo i těla jeho synů přibitím na městské hradby.
Někdo by mohl o Saulovi říci: zasloužil si to, co se s ním stalo. Ale opravdu nebylo v době jeho kralování nic pozitivního? Bylo, i když to bylo dávno. Je důležité i u velmi pochybných osobností hledat a nacházet také pozitivní věci. A hlavně nezapomenout na vděčnost, i když ten dobrý čin byl dávno jakoby překryt mnoha negativními postoji Saula.
Jabešané projevili velkou odvahu a statečnost, když se vypravili na území Pelištejců a odnesli těla Saule a jeho synů. Opravdová vděčnost nezapomíná na dobré skutky a využije příležitost, jak vděčnost projevit. Zkoumejme, zda jsme nezapomněli na vděčnost lidem, kteří nám někdy výrazně pomohli. Možná právě teď je vhodný čas jim svou vděčnost projevit.
Milan Kern (Blansko)
