Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není. Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi. (Oz 13,4-5)
Mnozí nevěřící nám křesťanům předhazují, že se musíme řídit různými pravidly a řády, které nás svazují. Je s podivem, jak se posléze sami usvědčují z naprosto stejné situace, když začnou vyprávět o svém životě. Kolik podmínek musí splňovat jejich vizáž, rodina, postavení tak, aby vyhovovali dnešním představám o správném životě.
A co my? Uplácáme si svého Boha z komerce a požitků? Přiznejme si, že nás také někdy přepadne srovnávání s okolním světem, které nás nutně dovede k hříšnému obdivu finančně zajištěných, nesmírně bohatých lidí. Zatoužíme po dokonalosti a kráse, po úspěchu. Ano, po radostech tohoto pokřiveného světa.
Tam nás ale náš Pán nechtěl mít. To by nám všechnu tu dokonalost do života sám ze své vůle přidal. Ale budiž mu sláva za to, že nás nechal nedokonalé a svojí slávou naši nedokonalost zakryl. Zapomínáme v tu chvíli, že Pán Bůh je nejen naším Stvořitelem, ale také Zachráncem v osobě Ježíše Krista. Pro něj naše nedokonalost není důležitá. On nás miluje a chrání na věky věků.
Můj Pane, nikdy na to nechci zapomenout a vždycky si budu připomínat souvislosti, které mě na cestě za tebou provázejí. Přestože jsi tak tvrdě trestal ve Starém zákoně, dal jsi nám velkou naději v Pánu Ježíši. Ten svojí láskou a obětí na kříži naše mnohé hříchy dokáže odpustit.
Věra Vodičková (Litoměřice)
