Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval. (Neh 9,28)
Typičtější projev lidství snad ani nenajdeme. Je to jako v pohádce o Smolíčkovi, neustálý cyklus neposlušnosti, jejích důsledků a záchrany. A zase znovu. Obávám se, že každý z nás to v nějaké podobě zná z vlastního života. Některé z našich hříšných sklonů se přemáhají jen velice nesnadno. Dokud nás pronásleduje neblahé ovoce našich provinění, ještě si snad dáváme pozor, abychom ve stejné věci znovu neklopýtli. Ale jakmile odezní, stejně rychle opadne i naše ostražitost. A zdá se, že je jedno, jak dlouho a jak výjimečným způsobem jsme prožili Boží dobrotu a jeho nadpřirozené vedení a zaopatření, podobně jako Izraelci při putování pouští a dobývání zaslíbené země. Dostavil se klid a pohoda, duchovní obezřetnost polevila, a záhy slavil vítězství hřích.
Současná doba blahobytu v naší zemi, kdy i církev prožívá nebývale svobodné období, je v mnoha ohledech náročnější a nebezpečnější než časy, kdy nás tíha okolností motivuje, abychom se přimkli k Pánu a jeho Slovu. Do toho nepřeberné možnosti jak v osobním životě, tak v životě církve. Mnohé z nich jsou samy o sobě čisté, ale přesto nám mohou být kamenem úrazu, pokud jim dovolíme, aby zastínily pohled na Ježíše a jeho kříž. Ovládnou nás, pokud dovolíme, aby v našich myslích měly více prostoru než Boží Slovo, nad kterým žalmista rozjímal dnem i nocí. A to nemluvím o pokušeních, kterými jsme doslova obklopeni.
Již Kaina Bůh varoval před hříchem číhajícím ve dveřích. Někdy je těžké o něj nezakopnout. Vyprošujme si znovu a znovu milost nedovolit hříchu, aby nad námi vládl, ale opakovaně nad ním vítězit v moci Ježíšovy oběti.
Petr Stehlík (České Budějovice)
