Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít. Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. (Ge 27,42-23; ČEP)
Máme před sebou kapitolu plnou úskoků, lásky a nenávisti. Jak se tohle mohlo stát v rodině věřících lidí? Nad tím zůstává rozum stát. Nesuďme však příliš rychle! Co všechno se nejednou odehrává v rodinách věřících lidí nebo rodině sborové?! Nepřítel našich duší není nikdy daleko. Obchází jako lev a hledá, koho by polapil, nebo se proměňuje v anděla světlosti. Proto je na místě bdít a modlit se. Upřímně a vytrvale.
V rodině patriarchy Izáka vládne napětí a strach. Nemá-li dojít k bratrovraždě, musí jít Jákob Ezauovi z cesty. Bratrovražda by způsobila naprostý konec zaslíbení: Jákob by byl mrtev a Ezau jako bratrovrah vyobcován z rodiny. Proto Rebeka posílá milovaného Jákoba ke svému bratru Lábanovi do Cháran. Tím však o syna přichází a nečteme, že by se s ním ještě někdy v životě shledala. Spáchaný hřích nikdy nezůstane bez soudu a potrestání. Přece však je tu ještě Boží nepochopitelná a nezasloužená milost. Jákoba na jeho cestě sleduje bdělé Boží oko. Příhoda na místě, kde přenocoval, vypráví o Jákobově zvláštním vidění. Vidí žebřík, sahající od země k nebi, vystupující a sestupující anděly a Hospodina stojícího nahoře a mluvícího. Ujišťuje Jákoba svou blízkostí, pomocí a ochranou.
Jak často jsme zranili milující srdce svého nebeského Otce svým hříchem a jak často nám pro svého Syna odpustil a přijal na milost! Neměli bychom ji však brát nadarmo.
Pavel Titěra (SŽ 1982)
