Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ (J 20,15; ČEP)
Někdo odnesl tělo Páně, a to byl důvod k velikému zármutku pro milující Marii. Je až zarážející, že ap. Petr a Jan jí nevěnovali ani trochu pozornosti v jejím zármutku a bolu. Čteme, že se naklonila do hrobky a viděla tam dva anděly v bílém rouchu. Tito oslovili Marii: „Proč pláčeš?" Odvětila jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili." Je vidět, že Marie, velmi zdrcená bolesti a úzkostí proto, co se stalo s tělem Páně, nevnímala anděly jako duchovní bytosti. Nedivila se, co v hrobce dělají v běloskvoucím rouchu. Když pokračovala dále v hledání, pojednou byla oslovena Pánem: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že mluví se zahradníkem, odpověděla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Teprve, když zaslechla vyslovení svého jména, poznala, že mluví s Pánem Ježíšem.
Maria se stala poslem zvěsti učedníkům, že Pán Ježíš vstal z mrtvých a odešel k Bohu a Otci svému do nebe. Její láska a poslušnost je nám příkladem. Každý, kdo se setkal se vzkříšeným Kristem, by měl být jeho ochotným svědkem. Kéž nám nejsou lhostejní hynoucí, kteří o zmrtvýchvstalém Pánu nic nevědí. Vždyť jsme úkolem svědků pověření samým Pánem Ježíšem. Činíme tak?
Daniel Průša (SŽ 1985)
