Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. (J 3,5–7; ČSP)
Člověk je Božím stvořením, ale pádem Adama a Evy do hříchu celé lidstvo duchovně zemřelo (Gn 2,17). Proto je každý člověk před Bohem duchovně mrtvý, a proto bylo zapotřebí nové duchovní narození „shůry“ (mimo lidskou bytost). To je možné pouze Božím Duchem svatým. Nestačí pouze jakési probuzení anebo sebeuvědomění, člověk sám není ničeho schopen, ale byl nutný zásah zvenčí. Příklad: beznadějně tonoucí člověk nemůže z vody vytáhnout sám sebe, ale je zapotřebí vnější síla, která by ho z vody vytáhla a zachránila.
Trojjediný Bůh se ve své nesmírné milosti rozhodl zachránit ostatek svého stvoření prostřednictvím vykupitelského díla Boha Syna, Pána Ježíše Krista. Písmo také učí, že užitek ze spasení, které vydobyl Kristův kříž, je věřícím předáván prostřednictvím díla Ducha svatého. Člověk ve svém přirozeném stavu je charakterizován duchovní smrtí (Ef 2,1), je neschopen reagovat na pravdy evangelia, je duchovně slepý (1K 2,14).
„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtví pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem.“ (Ef 2,4-5) Bůh mocným způsobem povolává hříšníka z duchovní smrti a slepoty a tvořivou mocí svého Slova mu dává nový duchovní život. Dává mu nové srdce a oči, aby viděl, a uši, aby slyšel, a tím mu umožňuje činit pokání a uvěřit v Krista pro své spasení. Povolává svůj lid „ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1Pt 2,9), pro sebe (Sk 2,39), do společenství se svým Synem, takže patří Kristu (1K 1,9; Ř 1,6). To je zázrak znovuzrození!
Alois Hruza (Žatec)
