Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. (J 10,16)
Včera jsme si připomněli identifikaci Pána Ježíše Krista s dobrým pastýřem, který se pro svoje ovce obětuje, a to doslova. Položí za ně svůj život. A dodali jsme: aby mohly nejen přežít, ale i žít. Tedy ne jenom bez větší úhony přečkat situaci, kdy jim jde o krk. Kdyby se jednalo jenom o tento druh oběti, stěží bychom mohli předpokládat, že tím je pro ovečky všemu nebezpečí konec. Usmrcení pastýře sotva uspokojí hladovou vlčí smečku, a už vůbec nezastaví cílevědomého lupiče.
Zásadní slovo ale přichází v 17. verši, kde Ježíš říká: „…pokládám svůj život, abych ho zase přijal.“ A v dalším verši ozřejmuje: „Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce.“ Tady se sluší zpozornět. Boží Syn zřetelně ohlašuje, že dobrovolně podstoupí smrt, a hned ujišťuje, že smrtí to neskončí, neboť Syn disponuje tím, co přijal od Otce: Má moc nad životem i nad smrtí. A pokud bychom nahlédli ještě dál (v. 28), shledáme, že tato moc má vliv nejen na něj samého, ale má dosah na všechny jeho následovníky, jeho ovce: „A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky.“
Židovští posluchači to až na výjimky „nestrávili“. Kamenem úrazu se jim možná stalo slovo o ovcích, které „nejsou z tohoto ovčince“ a o kterých Ježíš prohlásil, že je musí také přivést. Ačkoli tato řeč korespondovala se starozákonními proroctvími, sebeklam a zatvrzelost vykonaly své dílo. Bůh v Kristu však konal a koná. Apoštol Pavel o řadu let později píše křesťanům do Říma: „Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!“ (Ř 11,13–15)
Boží cesty jsou podivuhodné. Spasení ve jménu Božího Syna dodnes nacházejí lidé z různých národů, ten izraelský nevyjímaje. „Jedno stádo“ se formuje a „jeden pastýř“ – Ježíš – je garantem jeho života. Těšme se z toho.
Daniel Kašpar (Pustá Rybná)
