Avšak v Judsku způsobil Bůh svou mocí, že jim dal jednomyslnost, takže plnili příkaz krále a velmožů podle Hospodinova slova. Do Jeruzaléma se shromáždilo množství lidu, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů; shromáždění bylo velmi početné. (2Pa 30,12-13)
Znáte to? Početná rodina se rozhoduje, kam se vypraví na výlet. Sborová schůze má vybrat barvu nového koberce. Národ si volí prezidenta. Ano, známe to všichni. Strhne se vášnivá diskuze. Kolik diskutujících, tolik názorů. Čím víc lidí, tím větší rozdělení.
Ve věcech zásadních to chápeme, ale zdá se, že debaty jsou žhavější v otázkách absolutně podružných. A navíc, když s něčím přijdou ti nahoře. „To si přece nemůžeme nechat líbit! Snad si nemyslí, že oni to vědí lépe než my? O nás bez nás? Já si na svém stojím!“
Tak podobná mela se strhla, když král Chizkijáš svolává Boží lid do Jeruzaléma k slavení hodu beránka. Probuzení začalo, dějí se úžasné věci, další se přidávají a teď jde o to, co bude dalším krokem. Sejdeme se v Jeruzalémě? Dokážeme se shodnout na dalším kroku? Ne, že by se jim do oslav nechtělo, ale mnozí hod beránka neslavili tak, jak bylo předepsáno. Každý to dělal po svém, jak koho napadlo. Královým poslům se všude jen posmívali a zesměšňovali je.
A pak Bůh udělal zázrak. Svou mocí způsobil v Judsku jednomyslnost. Celá scéna se mění. Duchovní obnova pokračuje. Jako rajská hudba zní svědectví, že „…usneslo se celé shromáždění… král se dohodl se svými velmoži … král i celé shromáždění to pokládali za správné…“ S žalmistou vyznáváme: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! … Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.“ (Ž 133) A jejich hlas byl dnes vyslyšen a jejich modlitba vešla až do jeho svatého příbytku, do nebe.
Daniel Kuc (Mozaika Plzeň)
