Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. (J 8,36)
Slovo „svoboda“ zní krásně a lákavě. Být svobodný je touhou každého člověka. Co to ale znamená doopravdy? Pán Ježíš spojuje svobodu s pravdou a pravdu pak se svým Slovem. Otázka po pravdě, která člověka učiní svobodným, je důležitá. A věřím, že mnozí lidé si i dnes tuto otázku upřímně a poctivě kladou a hledají na ni odpověď.
Židé, o nichž se evangelista Jan ve svém textu zmiňuje, měli s Ježíšem problém. Byli přesvědčeni, že jsou svobodní – byli přece potomky Abrahama. To podstatné jim ale chybělo. Zůstávat v Ježíšově slovu znamená víc než si jen připomínat, co kdysi řekl. Zůstávat v jeho Slovu znamená připomínat si také to, co dělal a znamená to také přijímat jeho samotného do svého života. Přijímat Ducha svatého jako Kristovo živé působení v dnešní době.
Mám obavu, že stejný problém máme dodnes. Častokrát zůstáváme lidmi náboženskými – to znamená, že věříme, protože jsme víru nějak přijali od svých rodičů či duchovních autorit. A máme pocit, že to stačí. Ale podle Pána Ježíše tohle všechno ještě člověka neosvobodí. Boží slovo nás upozorňuje na nebezpečí, které hrozí každému věřícímu v každém čase. Je to riziko, že se stanu člověkem více náboženským než skutečně věřícím. Že se stanu více baptistou než křesťanem samotným. Že budu více členem církve než člověkem patřícím Bohu.
A proto Pán Ježíš stále volá. Stále nás zve ke své pravdě a do své pravdy. Chce, abychom nechávali vstoupit do našeho života jeho samotného. Abychom překonali svou sebejistotu i své obavy a vydali se cele jeho působení. Pak poznáme pravdu i to, co je to skutečná svoboda.
Jaromír Kašpar (Pustá Rybná)
