Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu. Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího. (Jl 1,14-15)
Když začneme číst knihu proroka Jóele, vnímáme zkázu. Celá první kapitola je vlastně nářkem nad tím, co se dělo v minulosti. Velký národ se přihnal jako povodeň a zničil vše, co šlo. Jóel si stěžuje, že není úroda, že vyschl olej, není ovoce, není bohoslužba. Vše kolem je špatné. Jóel vyzývá starší, ale i všechny ostatní, aby začali naříkat a bědovat, aby vyhlásili půst a začali se modlit k Hospodinu, který jediný může pomoci. Na konci kapitoly říká, že on sám se modlí, aby se Pán Bůh smiloval.
Celá kapitola vypadá jako velká stížnost na to, co není, co nefunguje nebo co není dobré. A situace byla opravdu vážná. Když však Jóel vyzývá k bědování, nemyslí tím, že máme bědovat nad současným stavem, stěžovat si nebo být negativní. To je něco, co umíme dobře. Ani situace u nás a kolem nás nebyla v posledních letech růžová. Před pár roky kovid, pak inflace, nyní několik válečných konfliktů. A naše tendence je stěžovat si.
Jóel ale vyzývá k navrácení se k Hospodinu. On jediný je schopen změnit národy. On jediný může přinést pomoc do světových problémů. Jóel nás vyzývá, abychom se pokořili před Hospodinem a prosili ho o slitování. Uvědomuji si, že místo stížností je opravdu lepší se modlit. Místo skepse, kam to vše povede, je lepší se sklánět před Hospodinem, který má moc národy a události proměnit. On je milosrdný a chce pomáhat.
Modleme se nejen za naše osobní věci, za své potřeby a za své problémy. Modleme se, jak nám Jóel ukazuje, i za společné věci – za národy, za naši zemi a za naši vládu.
Vladimír Zeman (Vysoké Mýto, Misijní odbor)
