Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. (J 19,28-30; ČSP)
Ježíš přišel na zem, aby dokončil, to co měl Bůh od počátku v plánu. Dílo spásy, tedy záchrany, měl v úmyslu po celou historii lidstva. Historii, která jen dokazovala hříšnost a sobeckost lidstva, které se stavělo vůči Bohu odmítavě.
Z pohledu nás, kteří přemýšlíme o Ježíšově oběti a smrti na kříží, je tato událost vítězstvím a zlomovým okamžikem v dějinách lidstva. Nevěřící lidé běžně hodnotí smrt (obzvláště pak popravu zločince) za konec, selhání či prohru. V Ježíšově případě však takováto největší prohra byla největším vítězstvím. S podobnou „logikou“ se v Novém zákoně setkáváme poměrně často. Uvedu alespoň jeden příklad: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 16,25) Boží království je království „jiných“ hodnot, než které zastává naše společnost: první budou poslední, ten nejmenší je jako ten největší, ten, který přichází jako poslední dělník, dostává nezaslouženě jako ten první dělník, kdo chce vést a být prvním, má být služebníkem všech atd.
Ježíš nás zachránil tím nejpodivnějším způsobem. Svůj život zmařil, abychom my mohli žít. Ztrátou nám vydobyl zisk, svou smrtí nám daroval život. Od svých učedníků očekává, že pro jeho království budou také ochotní „prohrát“ v očích světa, aby vyhráli v Božích očích. Čeho jsi a čeho nejsi ochoten se vzdát pro Boží království? Modli se a hledej odpověď – určitě to zjistíš. Pak už záleží jen tobě, co s tím uděláš.
Pavel Mrázek (Šumperk, Odbor mládeže)
