"Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." (J 12,27-28)
Zažili jste někdy pocit úzkosti, když máte čelit náročnému úkolu? Někdy se můžeme cítit zahlceni strachem a nejistotou, ale i v těchto chvílích nás Bůh povolává k naplnění našeho poslání.
V dnešním úryvku vidíme, jak Ježíš zůstává oddaný svému poslání, i když prožívá úzkost. Přiznává, že jeho duše je sevřena úzkostí. Tento moment lidskosti nám ukazuje, že Ježíš rozumí našim bojům a pocitům. Přesto ví, že nemůže požádat Otce, aby ho zachránil před tím, co má přijít. Je si vědom, že jeho posláním je spása světa skrze jeho smrt a vzkříšení.
Ježíš se modlí: „Otče, oslav své jméno!“ A Bůh odpovídá hlasem z nebe a potvrzuje, že své jméno již oslavil a znovu oslaví. Bůh se oslavil, když Ježíš dokončil svůj první úkol na zemi. Nyní se oslavuje skrze nás, když z moci jeho Ducha plníme úkol, který svým učedníkům Ježíš dal při svém odchodu (Mt 28,18-20). A Boží jméno bude oslaveno a oslavováno také na věčnosti. Tam směřujeme, tam je náš cíl.
Ježíši, i když nás často svírá úzkost nad každodenními starostmi, válkami ve světě nebo nemocemi, chceme i dnes vyznávat, že plnit tvou vůli a podílet se na tvém poslání jsou tím nejlepším, co můžeme dělat. Oslav své jméno při nás dnešní den. Amen.
Petr Coufal (Brno)
