Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ (J 11,25-26)
Lazar vážně onemocněl. Jeho sestry poslaly pro Ježíše, ale ten přišel pozdě. Čekal dva dny, než se vydal na cestu, a Lazar mezitím zemřel. Obě sestry, Marta i Marie, se neubránily hořkosti: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ (J 11,21.32). Výčitka byla to první, co Ježíš od každé z nich uslyšel. Martě potom řekl: „Tvůj bratr vstane.“ (J 11,23)
Za odpověď, kterou Marta pronesla, by nejspíš v nedělní škole dostala pochvalu: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ (J 11,24) Naděje na budoucí vzkříšení jí však nejspíš moc úlevy nepřinesla. Naštěstí tu stál Ježíš a pronesl snad nejkrásnější výrok ze všech výroků, představujících Boží jméno JÁ JSEM. „Já jsem vzkříšení a život.“ (J 11,25)
On sám, Ježíš, představoval rozdíl mezi smrtí a životem. V něm byl život a ten život byl světlo lidí (J 1,4). Život, který nic nezastaví. Ani smrt. O Ježíši se říká, že pokazil každý pohřeb, kterého se zúčastnil, včetně toho svého. Jeho moc, jeho život nebylo možné ukrýt. Ježíš v sobě přinesl moc vzkříšení a života až k Lazarovu hrobu.
Pro záchranu Lazara a pro zjevení Boží slávy to bylo moc důležité. Setkání s Ježíšem je neméně důležité i pro naši záchranu. Jsme na tom podobně jako Lazar. Také nás vzkřísil, když jsme byli mrtví pro naše provinění a pro naše hříchy (Ef 2,1). Jak napsal apoštol Jan ve svém prvním listu: „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1J 5,11-12)
Ondřej Valenta (Brno)
