Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ (J 6,14 B21)
Evangelista Jan představuje Ježíšovy zázraky jako znamení. Zázrak v biblickém významu znamená událost, v níž se zvláštním způsobem odhaluje Boží přítomnost. Zázrak je něco „za zrakem“, něco, co odkazuje dál. Jeho nejdůležitější charakteristikou tedy není, že překračuje nám známé přírodní zákony a že pro něj nemáme racionální či přímo vědecké vysvětlení. Podstatné je, že odkazuje na Boží jednání a jeho přítomnost.
Evangelia mluví o divech, mocných činech a znameních. Bůh těmito skutky dosvědčoval, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn (Sk 2,22). Často přemýšlíme o tom, že toto potvrzení bylo nutné kvůli přesvědčení zástupu a jeho náboženských vedoucích. V dnešním textu vidíme, že to tak opravdu bylo a že na základě znamení rozmnožení chlebů a ryb lidé docházejí k porozumění: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět.“
Toto ujištění však potřebovali i učedníci. Na toto znamení navazuje plavba učedníků po rozbouřeném moři, kde vidíme, že učedníci si ještě nebyli zcela jisti. Nicméně Ježíš svou pozemskou službou, krok za krokem včetně zázraků a znamení všem dokazuje, že je ten zaslíbený, Bohem poslaný Mesiáš. On přišel, aby všem, kteří jej přijmou a uvěří v jeho jméno, dal pravomoc stát se Božími dětmi (J 1,11-12).
Jak vnímáme každodenní „zázraky“, kterými Bůh dokazuje svou přítomnost v našich životech? Milí čtenáři, už jsi dospěl k poznání, že Ježíš Kristus je Boží Syn, poslaný Bohem proto, aby se stal také tvým osobním Zachráncem?
Jaroslav Hrůza (Žatec)
