Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ (J 18,11)
Přichází noc, na kterou se Ježíš dlouhou dobu připravoval. Začalo to jeho narozením a pokračovalo čtyřiceti dny na poušti a pravidelnými modlitebními rány s Otcem. Ježíš věděl, co ho čeká, přesto v oné chvíli musel bojovat. Věděl, jaká je vůle jeho Otce, že musí položit život za své ovce, protože jiná možnost prostě neexistuje. Na kříž ho hnala láska a poslušnost. Ježíš měl tolik příležitostí utéct, ale nevyužil ani jednu. Jak rozhodný a odvážný byl! Jeho pouta znamenala naši svobodu. Jeho smrt nám přinesla věčný život.
Věnuj několik chvil z dnešního dne tomu, abys rozjímal nad Ježíšovou rozhodností a chválil ho za to, že ani jednou necouvnul zpět.
Pojďme se teď podívat na reakci Petra. Má u sebe meč, a když vidí, že Ježíše obklopují vojáci, nebojí se ho použít. Brání svého Pána. Vždyť sám Ježíš učedníkům schválil, aby si na Olivovou horu vzali s sebou dva meče (L 22,38-39). Proč tedy teď říká Petrovi, aby meč schoval? Kdyby se Petr zeptal, co má v tu chvíli dělat, co by mu asi Ježíš odpověděl? Nejspíš asi „Uteč pryč.“ (J 18,8). Vše se ale odehrává příliš rychle na to, aby byl čas se na něčem domlouvat.
Bůh nám dává velikou svobodu – můžeme volně nakládat se svým časem a penězi, můžeme cestovat, psát, mluvit s lidmi… Jak tuto svobodu využíváš? Pro sebe nebo pro Boha? Předtím, než budeš máchat mečem jako Petr a usekneš někomu ucho, zastav se a zamysli, co chce tvůj Pán. Možná budeš mít dnes mnoho příležitostí vzít věci do svých rukou, ale raději je nech být a zeptej se Boha, aby ti ukázal, co po tobě skutečně chce.
Tomáš Kratochvíl (Brno)
