A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
(Mt 27,57-58)
Podle židovského zákona neměla těla popravených zůstat přes noc na kříži. Podle římského práva měli příbuzní popraveného právo žádat o jeho tělo a pohřbít je. Jestliže nikdo tělo nežádal, bylo ponecháno napospas toulavým psům. O Ježíšovo tělo nežádal žádný z jeho příbuzných, všichni byli z daleké Galilee a v Jeruzalémě hrob neměli. A tak se našel jiný - vznešený a bohatý kupec Josef z Arimatie, který mrtvému Ježíši prokázal „poslední poctu“ a pohřbil ho. Někdy mu vyčítáme, že Ježíšovi posloužil až po jeho smrti, že mu nesloužil za jeho života. Přesto však projevil velikou odvahu: postavil se na stranu „popraveného zločince“ - proti mocným tohoto světa, kteří Ježíše odmítli. Postavil se tak na stranu vítězství a života, protože už zítra nastane neděle vzkříšení. Židé to tušili a báli se toho. Tak veliký byl jejich strach, že přední kněží a farizeové porušili Zákon a v sobotu si u Piláta vyžádali audienci a prosili o stráž u hrobu mrtvého Ježíše. Pilát jim řekl: „Máte stráž, jděte, hlídejte, jak umíte!“ Jakoby jim řekl: „Zadržte Krista v hrobě, budete-li moci!“ Oni se o to pokusili. Vchod do hrobu zavalili kamenem, kámen zapečetili a u hrobu postavili vojenskou stráž. Neuvědomili si však, že není moci, která by se mohla postavit vzkříšenému Kristu, žádná pouta, žádní strážci ho nemohou zadržet. On je vítěz, On je Pán i nad smrtí! Vyšel z hrobu Kristus, žije Pán!
Stanislav Švec (SŽ 1982)
