Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13,34)
Kříž se stále více přibližoval. Ježíš právě umyl nohy svým zmateným učedníkům jako projev sloužící lásky. Království, které se před několika málo dny zdálo být tak slibné, se rychle ztrácelo v neznámu, protože Kristus mluvil o tom, že je opouští, že odchází na místo, kam ho nemohou následovat. A pak přišlo šokující zjištění, že se blíží jeho smrt. Právě v této době intenzivního smutku a hlubokého utrpení slyšelo malé Kristovo stádo od svého Dobrého pastýře toto nové přikázání.
Nechápali, že za několik málo dní Kristus vstane z mrtvých a zlomí tak moc smrti v životech VŠECH, kdo uvěří v jeho jméno. Nechápali, že za několik krátkých týdnů v nich bude přebývat Duch svatý, a Kristus bude žít v nich a skrze ně životem, který přijmou mocí Ducha.
Nikdo nemůže milovat tak, jak miloval Kristus, ze své vlastní síly. Ať se snažíme sebevíc, lidská láska je jen slabým odleskem lásky slavného Syna spravedlnosti. Všichni, kdo důvěřují v jeho jméno, však byli v Kristu učiněni novým stvořením a mají v sobě Kristův život. Pouze když budeme chodit v Duchu a pravdě, v podřízenosti vedení Ducha svatého v našem nitru, můžeme naplnit toto krásné přikázání: „Milujte, jako jsem já miloval vás.“ Pak budeme moct konečně říct s apoštolem Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20)
Nejsem to JÁ, kdo miluje, ale KRISTOVA LÁSKA ve mně.
Jeroným vypráví příběh o apoštolu Janovi jako starci. Kdykoli Janovi učedníci donesli křehkého apoštola na svá setkání, říkal jim: „Děti, milujte se navzájem.“ Úplně vždycky. Jeho učedníci byli z tohoto opakování nakonec trochu rozmrzelí a znudění a zeptali se ho: „Proč to pořád říkáš?“ „Odpověděl jim: „Protože je to přikázání našeho Pána, a pokud se dodržuje jenom to, stačí to.“
Jana Coufalová (Brno)
