Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů, do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost. (Jb 28,9-10)
I dnešní člověk technické revoluce a vědeckotechnologického skoku vpřed by se mohl připojit ke chválení lidských úspěchů. Ani my nepochybujeme o nesporných úspěších člověka na poli vědy a techniky. Právě v knize Jobově dokazuje Bible, že není ani anti ani pa-vědecká! Vždyť člověk objevuje jen to, co Bůh ve stvoření všehomíra vložil. Kam všude ještě lidská noha nevstoupila, lidská ruka nezasáhla, ucho nedoslechlo a oko nedohlédlo - je toho určitě ještě mnohem víc, než toho, co již směl poznat. Stále vynáší na světlo poznání nových tajemství. Jak dlouho to ještě bude trvat? Ale v pozadí obdivu nad lidským umem lze slyšet řadu výstrah těžkých otázek. Člověk se naučil brát Zemi její bohatství, ale na kolik procent, jak a k čemu je využívá? Kolikrát se už lidem vymklo z rukou to, co pokládali za zvládnuté? Lidský hřích dovedl zneužít i ty nejlepší objevy. Dovedeme postavit hráze proti ničivým povodním, dovedeme ale zarazit proud lidské závisti a nenávisti? Umíme jí postavit do cesty hráz přejné odpouštějící lásky? Bez Kristovy lásky se to nikomu nepodaří.
Z té přenesmírné lásky, již mne tak miloval,
On a kříž bez reptání se v oběť za mne dal.
On z převeliké lásky své za mne strpěl kříž
a tiše snášel muka, by sňal mou hřícha tíž.
Jiří Legierski (SŽ 1989)
