Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata. (Ž 118, 8-9)
Žalmista začíná tím, že několikrát vyzývá, ať vyznáváme, že Hospodinovo milosrdenství je věčné. Ať si připomínáme, že Hospodinovo milosrdenství stále trvá, a to v době žalmisty, ale stejně tak i dnes. Jeho milosrdenství je připravené i pro naši generaci, i pro náš život. Co je ale potřeba pro to, abychom ho mohli zažívat?
Žalmista prožil nějakou těžkou zkušenost. Možná obležení cizím vojskem. Píše, že ho pronárody obklíčili, oblehly ho jako vosy. Byl v soužení, v obklíčení, v beznaději a potřeboval pomoc. Odkud ale přijde? Většinou máme tendenci hledat první pomoc v těch, kdo jsou vidět. Tedy v lidech. V našich kamarádech, rodině, u těch, kdo mají moc. Možná to byl i případ žalmisty. Možná hledal u spřátelených král či u přátel. Ale nikdo mu moc nepomohl. A tak se obrátil na Hospodina a ten ho vysvobodil z jeho nouze. Odpovídalo by to i jeho prohlášení, že je lépe se utíkat k Hospodinu než doufat v člověka, lepší jít k Bohu než se spoléhat na knížata. Žalmista v dané situaci vsadil na Pána Boha. Hledal svoje útočiště u Něho a Ten ho vyslyšel.
Každý z nás se někdy dostáváme do situace, kdy jsme sklíčeni, tlačeni, obleženi zlem. Hledejme pomoc u Hospodina, protože On je věrnější než lidé. Je spolehlivější než lidé a jeho milosrdenství stále trvá. I nad námi se chce slitovávat, a to i tohoto dnešního dne.
Vladimír Zeman (Misijní odbor, Vysoké Mýto)
