Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským. I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně. (Nu 22,4-5)
Peníze a hmotné bohatství mají dodnes velikou moc ve světě. Věděl o tom Balák, syn Seforův, Moabský král. Když viděl množství Židů, kteří se položili na Moabských polích naproti Jerichu, dostal z nich strach. Hrůza jej pojala nejen z toho množství, ale také ze zpráv, které se mu donesly o boji s Amorejskými. Obával se i toho, že jej takové množství lidí hospodářsky zničí. Nelze mu upřít schopnost diplomatickou. Potřeboval nějakou pomoc, aby to po všech stránkách pro něho dopadlo dobře. Věděl o Balámovi, synu Beorovu, z kmene madianského, který byl znám předpovídáním a zaklínáním. I když byl pohanem, měl už nějaké zkušenosti s mocí Hospodinovou. Když k němu přišli poslové Balákovi s velikým množstvím darů a vyřídili vzkaz a přání svého krále, Balám celou noc tráví ve spojení s Hospodinem. Odpověď byla jasná: „Nechoď s nimi, ani zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.”
Ani poklady světa nezmění Boží plány. Ani požehnání, ani prokletí proroka Baláma by nepomohla, aby se nenaplnila Boží vůle. Nepřítel Boží bude smeten a lid doufající v Hospodina odměněn. Nepokouší se svět také o naše podplacení, abychom mluvili proti lidu Božímu? Kníže temnosti dodnes nemění svou taktiku, ale vyvíjí úsilí diplomatickou cestou, úplatky a sliby nás naklonit na svou stranu, abychom zlořečili Bohu, jeho dílu i lidu. Jsme dost silní mu říci rozhodně své ne? Nezapomeňme, že Ježíš je vítěz!
Daniel Průša (SŽ 1982)
