Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (J 8,12)
Již dva tisíce let před naším letopočtem lidé stavěli majáky. Varovaly mořeplavce před úskalími, udávaly správný směr, dávaly naději, pomáhaly v orientaci. Ignorovat jejich světlo znamenalo vystavit se smrtelnému nebezpečí.
I dnešní den je takovým mořem, plným úskalí a jiných nebezpečí. V Pánu Ježíši nám Bůh dal světlo: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“ (J 1,5). Potřebujeme Pána Ježíše, abychom správně poznali sami sebe (L 5,8). Abychom neuvázli na nějaké mělčině, nebo skrytém skalisku. Budeme se muset rozhodovat rozeznávat pravdu od polopravd a lží.
Ovšem jen ti, kdo následují, budou mít světlo. Nespoléhejme na lidskou moudrost. „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu,“ (J 3,19-21).
Co si pro cestu životem a dnešním dnem zvolíme? Bludičku lidských názorů? „Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.“ (Př 14,12) Nebo následování Pána Ježíše?
Jaroslav Pospíšil (Teplá)
