I řekl jim: „Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“ (J 8,23-24)
Včera jsme četli slovo o naději pro všechny, kdo následují Ježíše: budou mít světlo, budou zachráněni. Ježíš ale pokračuje dál a vyhlašuje varování pro ty, kdo mu neuvěří: „Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“ Jestli neuvěříte, že jsem Mesiáš a že jsem vás přišel zachránit, jestli mi nebudete důvěřovat, zemřete, říká Ježíš.
Často se potřebujeme v životě setkat s tvrdou realitou – jenom díky tomu změníme pohled na sebe, na život… Když taková silná slova jako „zemřete“ vysloví kterýkoli jiný člověk, obvykle se to spojí s odsuzováním. Ježíš ale není pouze člověk, je i Boží Syn. Věřím, že to říká především proto, aby je dost drsně varoval.
Vezměme si dva příklady: Člověk, který se dozví, že jeho biologický věk je o dvacet let vyšší (třeba díky špatné životosprávě) – teprve po tomto zjištění začne něco dělat sám se sebou. Nebo dítě, které se dozví, že jestli bude dál kašlat na školu, bude opakovat ročník – teprve tehdy se začne učit.
Říká se: Na hrubý pytel, hrubá záplata. Ježíš neříká tvrdá slova proto, aby si své protivníky vychutnal, ale z lásky k nim. Musí jim nastavit zrcadlo, aby viděli, v jakém vztahu vůči Bohu se vlastně nacházejí. Proto mluví skrze své slovo někdy tvrdě i k nám – abychom se vzpamatovali, pokud je v našem životě něco špatného. Zda vezmeme jeho slova vážně, to je jen na nás.
Můžeme se opět vrátit k našim předchozím „figurantům“. Nestává se vždy, že člověk ve špatné fyzické kondici něco se sebou začne dělat – a kvůli tomu dost možná zemře mnohem dříve. Ani dítě se nezačne vždycky učit, a potom propadne. Jak budeš ty reagovat na Ježíšovo slovo? Přijmeš jeho slovo a s ním i život, nebo ho odmítneš a potom „zemřeš ve svých hříších“?
Jiří Tomeš (Teplá)
