Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď. (Sk 3,6)
Apoštol Petr nepřeslechl prosící hlas a nepřehlédl vztažené ruce. Od svého Mistra se naučil takové lásce a takovému soucitu, že nemohl nevšímavě minout ubohého a podle své možnosti mu pomohl. Toto se musí od svého Mistra naučit každý jeho následovník. Pravý křesťan ví o ubohých, kteří jsou za dveřmi jeho domova a sboru. Jsou tam lidé obtížení všelijakými těžkostmi, zmrzačeni nenávistí nebo ochrnutí strachem. Ti všichni by měli prosit o pomoc. Ale většina z nich už ani neví, že je tu na světě lepší úděl, kterého by mohli dosáhnout a za nic neprosí. Naším úkolem je pomáhat jim. Petr pomohl tím, co měl: svou vírou a životem, který jest z Boha. Nenechával si to sobecky pro sebe. Největší hodnoty a bohatství života nelze zatajit! Zkus sobecky skrýt lásku a změní se ti v žádost; chraň pečlivě svůj vlastní pokoj a zdegeneruje na pasivnost a netečnost. Schovávej lakotně hmotné dary, kterými ti Bůh žehná a stanou se ti mamonem – osidlem. Aby ses mohl z Božích darů plně radovat, musíš se o ně sdílet. Tím víc to platí o spasení a životě z Pána Boha, Ježíše Krista a Ducha svatého. Bůh kdysi viděl tebe ležet raněného a zmrzačeného na prahu nebe a dal ti ne almužnu, nýbrž sebe sama, svou lásku, svůj život. Uč se od něj! Darmo jsi vzal, darmo dej.
Stanislav Švec (SŽ 1968)
