Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerství olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem – a oni to dávali Baalovi. (Oz 2,10)
Toto slovo odhaluje jeden základní postoj pyšného člověka: Co jsem a co mám, o to jsem se zasloužil já sám. Neradi si přiznáváme, že všechno není v našich rukách a že jsme závislí na mnoha věcech, které neovlivníme. Připisujeme si neoprávněné zásluhy a to vede k pýše. Lidé tenkrát také věděli o Hospodinu, ale vděčnost Bohu neprojevovali.
A přece toto slovo hovoří o úžasné Boží milosti a jeho zaslíbeních. Je pravda, že se v první řadě týká Izraele, jeho sjednocení, přiznání k Pánu Ježíši Kristu a znovupřijetí lidu. Pro nás, kdo nejsme Židy, hovoří o Božím milosrdenství a možnosti do Božího lidu patřit. Je to možné jedině skrze Pána Ježíše Krista.
Dále se zde hovoří o trestech a soudech. Může se nám to zdát hodně tvrdé a možná nespravedlivé, ale i dnes se při výchově používají různé metody a prostředky. Často se mluví o zákazu tělesných trestů, ale to je divné. Platí přece nepsaný zákon: „Zlo musí být potrestáno, jinak není rozdíl mezi dobrem a zlem“. Pokud chceme děti dobře vychovat, od začátku se musí bát dělat zlé věci. Bát se do té doby, než pochopí, nejlepší pro ně bude činit dobro.
Daniel Hýsek (Broumov)
