Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: ,,Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení. (J 21,12-14)
Apoštol Pavel řekl, že ví, komu uvěřil. Víme to i my? Jsme si jisti svou vírou v Boha a naším spasením skrze oběť Pána Ježíše na kříži? Nebo máme pochybnosti o moci Kristovy krve prolité za naše hříchy?
V dopise Židům je napsáno, že: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme a být si jisti tím, co nevidíme.“ (11,1) Naše víra se však nemůže upínat jen k zaslíbením a požehnáním, musíme věnovat pozornost také poslušnosti Božího slova. Z Božího slova víme, že jeho plány s námi jsou vždy o pokoji, že je dobrý Otec, že jsme jeho milované děti, a že pro nás chce to nejlepší. Dokonce jsme pro život dostali i Boží zbroj, abychom mohli stát v duchovních bitvách. Tím nejdůležitějším, co jsme od Boha dostali, však je Duch svatý, který nás vede a posiluje, a také napomíná a usvědčuje.
Pokud máme zdravý vztah s Bohem, nemáme pochybnosti ve víře. Jsme přímo vyzbrojeni k obraně proti takovým útokům, jako jsou pochybnosti. Neměli bychom mít ani pochybnosti v našem jednání v životě, protože Duch svatý je ten, který nám připomíná Boží slovo a vede nás. Budujme si proto zdravý a silný vztah s Bohem.
Helena Hejnová (Karlovy Vary)
