Po tom všem za mnou přišli někteří z představených se slovy: „Izraelský lid, kněží ani levité se neoddělují od okolních národů – Kananejců, Chetejců, Perizejců, Jebusejců, Amonců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Přejímají jejich ohavnosti a žení sebe i své syny s jejich dcerami. Svaté símě se mísí s okolními národy a vedoucí hodnostáři jdou v té nevěrnosti příkladem!“ (Ezd 9,1-2; B21)
Je celkem běžné, že lidé mají vzory, ze kterých si berou příklad. Tak třeba malé děti často vidí svůj vzor v nějakém sportovci, zpěvákovi, nebo v rodičích. I v pozdějším věku se děti začínají vědomě či nevědomě chovat určitého vzoru a kopírovat chování jejich oblíbené osoby.
V Izraeli byli takovým vzorem pro izraelský lid kněží, levité a v dřívější době i králové. Tito lidé měli být správným příkladem a vést Izrael po Božích cestách. Nicméně kněží a levité, místo aby žili svatě podle Božího zákona, začali ho porušovat a ženit sebe i své syny s dcerami okolních národů. To byl hřích, Bůh zakázal Izraelcům zakládat rodiny s pohany, protože kontakty s nimi je odváděly od Hospodina. Když tento hřích páchali Boží služebníci kněží a levité, je přirozené, že si z nich ostatní brali příklad a dělali to samé. To se pochopitelně Ezdrášovi nelíbilo - on na rozdíl od ostatních kněží zůstal věrný Bohu a jeho Zákonu.
Je důležité mít na mysli, že každý člověk, i kdyby byl skvělým vzorem, se někdy může dopustit chyby a tak dávat špatný příklad. Je důležité, aby naším hlavním vzorem a hlavním lídrem našeho života byl dokonalý a bezchybný Boží Syn, Ježíš Kristus. On nás miluje víc, než kdokoliv jiný a potvrdil to svou smrtí na kříži a vzkříšením.
Daniil Shults (Agapé Plzeň)
