Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“ Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“ (J 21,22-23)
Dnešní verše zachycují krátký příběh o tom, jak se Petr ptal Pána Ježíše na osud učedníka, kterého Ježíš velmi miloval. Myslím si, že z dnešního úryvku můžeme mít dvě různá ponaučení. V komentáři od Johna McArthura jsou tyto dva verše krásně shrnuté do myšlenky, že ,,Petr musí žít svůj život ve věrnosti, aniž by se srovnával s kýmkoli jiným.“
To je poučení, které platí i pro nás v dnešní době. Také se občas zabýváme myšlenkami, co ten který bratr nebo sestra dělají nebo budou dělat. Nemáme se však zabývat druhými, ale máme se plně věnovat tomu, abychom my sami věrně stáli ve službě, kterou nám Pán připravil a do které nás povolal. Jednou budeme Pánu vydávat účet za sebe a za své hřivny.
Druhou myšlenkou, která mě v souvislosti s těmito verši napadá je, že překroucené slovo, a tím spíše slovo Boží, nikdy nepřinese užitek. Naopak takové překroucené slovo je v podstatě lež a může mezi lidmi napáchat mnoho škody. Dávejme si proto pozor na to, zda se náhodou příliš nezabýváme druhými a zaměřme se na to, jak plníme svou službu Pánu Bohu my.
Helena Hejnová (Karlovy Vary)
