Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ (J 18,4-5; ČEP)
Komu byla položena tato otázka? Malé armádě, která přišla s Jidášem zatknout Ježíše Nazaretského. Podle použitého výrazu to mohlo být 200, ale také 2000 ozbrojenců na 12 lidí, v jejichž výzbroji byl jediný meč! To dokazuje, jaké obavy měli kněží a přední představitelé národa, aby se jim Ježíš opět nevymkl z rukou. Ani tato vojenská moc by nebyla zabránila Ježíšovu odchodu, kdyby se sám nerozhodl pro smrt. Vždyť celá ta malá armáda padla na zem, když vystoupil a představil se svým typickým „Já jsem!“ Teď mohl po jejich hlavách a zádech odejít. Ani ruka by se proti němu nezvedla a zůstali by tam ležet, dokud by On jim nedovolil vstát! Ale On myslí na zachování a bezpečnost svých učedníků a zajišťuje jim svobodný odchod. Teď ještě není čas jejich utrpení pro něho. Tato chvíle je rozhodujícím okamžikem pro naplnění poslání Božího Syna na tomto světě v lidském těle. Dobrovolně se vydal v ruce těch, kteří ho měli mučit a nakonec ukřižovat. Všechno to předem věděl a nevyhnul se tomu, i když mohl. Tak se rozhodl proto, aby se naplnila Písma o záchraně hříšníků. On Věděl, že na svém těle musí vynést naše hříchy až na kříž, že v zastoupení všech hříšníků musí nést trest smrti. Pán Ježíš i při této příležitosti ukázal, že jeho „Já sem“ stačí porazit i celé armády jeho nepřátel! I ty se můžeš radovat z jeho vítězství nad tvým hříchem, nad tvým nepřátelstvím.
Jiří Legierski (SŽ 1985)
