Oči pak jeho byly jako plamen ohně, a na hlavě jeho korun množství, a měl jméno napsané, kteréhož žádný neví, než on sám. (Zj 19,12)
Pán zvítězil a panuje. Čteme opět popis jeho osoby (1,13-16) a vidíme, že je tentýž na
věky. Kolik zklamání prožilo asi lidstvo… Kdo se snažil uchvátit moc, byl obvykle krásný, pln lesku a nadějných příslibů, ale když dosáhl, pak se ukázaly všecky „krásy“ v tom pravém světle. Obraz Pána Ježíše zůstává nezměněn. Jaké požehnání, mít Pána, jemuž se můžeme klanět z čistého a pravého obdivu a úcty, bez donucení, bez pocitu hanby! Nezklamáni, prosti mámivé setrvačnosti v holdování, prosti otrocké poddanosti. Platí-li nám slova „podobni jemu budeme", pak i naše oči budou patřit na Pána bystře a vidět slávu jeho království i „slávu” hříchu. V této době už nebude možno tvrdými srdci pohnout. A přece jeho mečem zůstane Slovo Boží. Tak trestá on. „Železný prut" naznačuje neoblomnost a pevnost Jeho rozhodnutí. To je konec naděje pro tvrdé. A kamení „tesané” železem není určeno ani pro oltář, ani pro chrám království Božího. Je třeba se k němu obrátit včas; nedat se svést počtem a slavným sjezdem nepřátel. Je třeba se dát zachránit pro obecenství hořících srdcí, vyznávajících oheň lásky Kristovy, ten oheň jedině životodárný. Aby nás nestrávil jiný oheň…
Svaté Písmo světlo mé, převzácný můj poklade,
ty mne učíš cestám svým, díš mi, komu náležím!
Bohumil Palla (SŽ 1968)
