Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém. (Ž 101,2)
To je smělý požadavek. Co je vlastně dokonalé na tomto světě? Nic kolem nás, ani v nás samotných, žádný výtvor člověka není plně dokonalý. Mnohé špičkové výrobky se skutečně přibližují kvalitou, zpracováním a jakostí k tomu, co nese pečeť „dokonalý výrobek“. A přece, časem, když pokročí výzkum, zpracování apod., se ještě zdokonalují. Myslím na případ jedné milé ženy, která měla dobrou snahu být dobrou matkou, manželkou, hospodyní. Uměla si vše dobře promyslit, teoreticky to zvládla výborně. Žel, nebyla praktická. Dostala se jí do ruky kniha „Dokonalá žena“. Obsah si osvojila, byly tam vzácné rady, ale nedovedla je převést do praxe. Často jí přátelé říkali: „Potřebujete někoho, kdo by vám vedl domácnost.“ Vykročme tedy na cestu dokonalosti - jak lehce je to možné doporučit. Především záleží na správném startu. Ale jak dál? Nebylo by jistě správné nezačít vůbec z obavy, že to nedokážu na jedničku. S pomocí a v síle svého Pána vykročím směrem, který vede On. Jak to vyznává David: „Opatrně se budu míti na cestě přímé, až přijdeš ke mně; budu choditi ustavičně v upřímnosti srdce svého v domě svém.“ Spějeme ke skutečné dokonalosti. Jednou na věčnosti, v přítomnosti Boží, bude vše dokonalé. Když jsme na tu cestu vykročili, On sám jednou slavně dovede k cíli. Avšak jako ta žena, potřebujeme někoho, kdo by nás vedl. Důvěřuj, On povede.
Jiří Šperl (SŽ 1984)
