Po Jójadově smrti přišli judští velmožové, poklonili se před králem a král je vyslechl. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a začali sloužit posvátným kůlům a modlářským stvůrám. Pro toto provinění postihlo Judu a Jeruzalém Boží rozlícení. (2Pa 24,17-18)
Po smrti velekněze Jójady přišla za králem judská knížata a klaněla se mu. Král je uposlechl, opustil dům Hospodina a sloužil modlám. Z toho vyplývá, že zájmy knížat byly v rozporu s Hospodinem. Zda v tom byla pouze pýcha nebo nějaké ekonomické či politické důvody se z textu nedozvíme. Každopádně vidíme, jak vážné důsledky má, když člověk naslouchá světu a ne Bohu.
Král neunesl kritiku a nechal zabít proroka, syna kněze Jójady, který mu zachránil život a uvedl ho na královský trůn. Na Judsko přitáhlo aramejské vojsko, a i když nebylo velké, pozabíjelo předáky lidu a odneslo si kořist. Těžce nemocného krále pak zabili jeho otroci a krále ani nepohřbili v královských hrobech.
Nechat se vést jen vlastním rozumem je úskalí, kterému lze snadno podlehnout. Modleme se o Boží moudrost a ochranu před světskými svody. Modleme se lidi v moci postavené.
Tomáš Pacovský (Kraslice)
