Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ne však jako David, jeho otec. Všechno činil tak, jak to činil jeho otec Jóaš. (2Kr 14, 3)
Knihy královské mají jasné kritérium, jak hodnotí krále, který usedl na Judský trůn. Hodnotí je podle toho, zda žil podle smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem, či nikoli. Z počátku se tedy Amasjáš, skutečně držel směru, kterým šel jeho Otec Joáš a dostává hodnocení: „činil, co je správné v Hospodinových očích.“ Náš text, ovšem pokračuje slovem „avšak“. Začít dobře dílo, neznamená jej taky zdárně dokončit. Po úspěšné bitvě nad Edómem jeho srdce zpychlo a vyzval k bitvě Izraelského krále, i když k tomu nebyl důvod, natož Boží příkaz. Co stálo za jeho pádem? Zřejmě to byl kompromis, či jakási neúplnost v jeho „žití před Hospodinem“. Nechodil po Božích cestách, jako jeho „otec“ David. Neodstranil posvátná návrší a nepřestalo se na nich obětovat. K dobrému je mu však přičtena jeho aplikace slova: „nebude trpět syn za vinu svého otce.“
Co z toho plyne pro nás? Kompromisy a polovičatost v otázkách víry jsou nebezpečím pro naši cestu za Bohem. Jaké jsou věci (činnosti, lidi), kterým dáváš přednost před Bohem? Srdce se přikloní podle toho, co je mu milejší. I když se kompromis může zdát jednodušší, nepřinese vždy očekávaný výsledek. Většinou skončí tak, že se stejnou věcí budeme muset znovu zabývat, ale možná za daleko bolestnějších podmínek.
Zakončím slovy modlitby a žehnání krále Šalomouna. Na jeho životě smíme vnímat rozdíl mezi „poznáním“ a „moudrostí“. Šalomoun věděl (poznání) a začal. Avšak jeho život tak později nevypadal (moudrost). Poznání jsou informace, moudrost je aplikovaná informace.
„Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“
Pavel Mrázek (Šumperk)
