Nakonec král musel vstát ještě za svítání, jakmile se rozednilo, a poděšeně spěchal ke lvímu doupěti. Když se král k doupěti přiblížil, zavolal zarmouceným hlasem Daniela. Král Daniela oslovil takto: Danieli, otroku toho živého boha, jestlipak tě tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, dokázal vysvobodit od lvů? (Da 6, 20-21)
Král Dareios se dostal do svízelné situace, když byl donucen podepsat dekret, který zakazoval modlit se nebo vzývat jiného boha či osobu než sebe po dobu 30 dnů. V té době se Daniel, věrný Boží služebník, dál modlil a vzýval svého Boha a ignoroval králův výnos. To vedlo k tomu, že Dareios byl nucen odsoudit Daniela k vhození do jámy lvové.
Král Dareios však navzdory rozsudku tajně doufal v božský zázrak. Zapůsobila na něj Danielova spravedlnost a oddanost jeho Bohu a viděl, že Danielův Bůh ho může zachránit před smrtí. V Danielovi 6, 17 se píše: Král nakonec přikázal, aby Daniela přivedli a uvrhli do lvího doupěte. Král Daniela oslovil a řekl mu: „Tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, ten kéž tě vysvobodí.“ To ukazuje královu naději na Boží zásah, a to i navzdory jeho vlastnímu nařízení.
Bůh kupodivu vyslyšel Danielovy modlitby a poslal anděla, aby lvům zavřel tlamy. Když král ráno přišel ke lví jámě, zjistil, že Daniel je stále naživu. Král byl ohromen a měl ze zázraku obrovskou radost. Poznal moc Danielova Boha a nařídil, aby ti, kdo Daniela pomlouvali, byli odsouzeni tím, že je místo Daniela hodí do jámy.
Příběh Dareia a Daniela poukazuje na důležitost víry a naděje v našem životě. Král, přestože musel vynést rozsudek, stále doufal v božský zázrak. To ukazuje, že i v těch nejtěžších situacích nás může naděje v Boha a víra v jeho moc podržet. Bůh nakonec vyslyšel Danielovy modlitby a zachránil ho před lvy, čímž potvrdil Danielovu věrnost a dodal víru králi Dareiovi.
Igor Gricyk (Kladno)
