Čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu? (Žd 9,14)
V této kapitole se píše o tom, jak vypadala první smlouva. Obsahovala pravidla bohoslužby, která měla svůj řád i své posvátné místo.
Byl to stan vytvořený lidskýma rukama a představoval svatyni, která měla dvě části. Do první části mohli kněží chodit každý týden, a tam uctívali Boha. Do druhé části svatyně mohl vejít pouze velekněz a pouze jednou za rok. Nejdřív musel obětovat za své hříchy a až potom obětovat za celý lid. Pokud by velekněz vešel do této části svatyně bez krve zvířete, byl by hned mrtvý, protože v tomto stanu byl přítomen Boží Duch. V tom se ukazuje Boží dokonalost, že tam kde je Bůh, tam nemůže být hřích. Tak se to muselo dít každý rok, aby Bůh mohl smazat hříchy Izraele.
První část svatyně ilustruje, že obětování musí být neustále opakováno a nikdy nebude dostatečné na to, aby očistilo svědomí lidí, kteří ho přinášejí. Druhá část svatyně v Novém zákoně zpětně ilustruje Ježíše Krista jako jediného velekněze, který svou dokonalou obětí sňal hříchy celého světa, přítomné i budoucí. Vstoupil do svatyně ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám zajistil věčné vykoupení. Jednou a provždy Kristus obětoval sám sebe, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé přijde na zem už ne kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kteří na něho čekají (v. 28).
Jak už bylo zmíněno, tam kde je hřích, nemůže být Bůh. Kristova krev očišťuje a posvěcuje ke službě Bohu. Bůh odpouští naše hříchy, abychom před ním mohli být svatí a posvěcení k jeho službě a dílu. Ti, kteří věří v Ježíše Krista, mají Ducha svatého, který v nás přebývá.
Van Duh Lian Bawihung (sbor Čjinů)
