Vám nejprvé Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých. (Sk 3,26)
Petr odmítl jakoukoliv chválu za div uzdravení chromého muže. Dík a čest patří jedině Ježíši Kristu. Mluví dokonce tak, jako by ani o žádný div nešlo: vždyť Ježíš Kristus je Kníže a Pán života! Jestliže přijmu tuto základní pravdu, pak najdu vysvětlení pro všechny zázraky. Středem zvěsti apoštolů je Kristus, jeho dílo, jeho kříž. Mohlo by se zdát, že tu je rozpor mezi slavným titulem „Dárce života“ a skutečností, že byl zabit. Jako by slunce mohlo být obráceno v temnoty! Ale nezapomínejme, že Pán Ježíš nezemřel z vůle lidí, nýbrž ze své vlastní. Přinesl v oběť sebe sama a dobrovolně se poddal smrti, aby ji pak dokonale přemohl. Jeho vzkříšení staví skutečnost jeho i naší smrti do docela jiného světla: Dárce života se stal i Pánem smrti. Tragédií Izraele ovšem bylo, že tohoto Krista odmítl a vyvolil si muže vražedníka a jeho cestu i jeho trest. To je tragédie i mnohého z našich přátel. Přesto však stále zůstává otevřena naděje odpuštění. Petr nemohl myslit na sebe, protože i on jednou Krista zapřel; ale protože mu bylo odpuštěno, může zvěstovat naději odpuštění každému. Každý člověk dojde spasení, bude-li činit pokání a obrátí-li se. Toto je zvěst naděje každého, kdo ji chce slyšet. Poslechni, čiň pokání a najdeš milost a život věčný. Neboť „každý, kdož vzýval by jméno Páně, spasen bude“, dí Písmo.
Stanislav Švec (SŽ 1968)
