Sami u sebe dbejte úzkostlivě o to, abyste milovali Hospodina, svého Boha. (Joz 23,11)
Konec jedné biblické knihy, konec jednoho požehnaného lidského života, konec jedné etapy života národa Izrael. Stálo to hodně krve, potu, úsilí a času, ale stálo to za to. Boží plán je naplněn. A co bude teď? Teď už bude klid, pokoj a spokojený život. To bychom asi nemohli být lidé, aby to tak bylo. Pokušení je totiž veliké. Můžeme se poučovat stále znovu a znovu a pořád je to málo.
Jozue říká, že je stařec pokročilého věku. O pár odstavců dál se dovídáme, že mu bylo sto deset let. Cítil, že jeho čas na zemi se naplňuje a že je nutné znovu připomenout to nejdůležitější. Připomenout, co všechno jsme viděli, slyšeli, prožili, na čem můžeme stavět – na Hospodinu. Celá ta dlouhá léta na poušti a léta bojů jsme prožívali naplno, poznali jsme, jaký je Hospodin, jak jedná, jaký k nám má vztah, že se vyplatí držet se ho, protože on bojuje za nás.
Přihlaste se, kdo nechce Boha, který za vás bojuje? Nevidím vás, ale troufnu si říct, že se nezvedla ani jedna ruka. Je naprosto fantastické, že můj Bůh za mne bojuje. Vybojoval mi na kříži záchranu na věčnost, ale bojuje také moje každodenní „malé“ boje.
Jozue pokračuje: Po tom všem, co pro vás Bůh udělal, dělá a bude dělat, rozhodně čiňte všechno, co je napsáno v knize Mojžíšově. Neodchylujte se napravo ani nalevo. Jděte rovnou a přímo za Hospodinem. Někdo (například já) by měl rád svět jednoduchý, černobílý – tohle ano, tohle ne. Tak to je přesně to, co nám Jozue předkládá. Máme tu seznam, co nedělat: nemíchejte se s národy, nepřipomínejte jména jejich bohů, nepřísahejte skrze ně, neslužte jim, neklaňte se jim. Tohle my už samozřejmě neděláme, to je příliš okaté, máme však spoustu jiných lákadel našeho moderního světa, která jsou s falešnými bohy srovnatelná.
Máte tu i seznam toho, co dělat. Hm, seznam, je to vlastně jen jedna položka: přimkněte se k Hospodinu a úzkostlivě dbejte o to, abyste milovali Hospodina. Jen jedna jediná věc – láska k Hospodinu. Milujte ho, ale ne obyčejně jako máme rádi věci a lidi tohoto světa, ale úzkostlivě, za každou cenu, s bázní a úctou. Pak nepřijdeme o to, co pro nás náš Bůh získal a dostaneme mnohem víc.
Iveta Procházková (vedoucí kanceláře VV BJB)
