Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“ (J 21,17)
Pán Ježíš se ptá Petra, zda ho miluje. Není náhodou, že se ho ptá zrovna třikrát, je to totiž jemná narážka na to, že ho před ukřižováním Petr třikrát zapřel. Pán Ježíš mu nic nevyčítá, netrestá ho, ale s láskou ho vyučuje. Z Písma víme, že i přes Petrův prvotní strach přiznat se veřejně k Ježíši později vykonal obrovský kus duchovní práce a přivedl k víře mnoho lidí.
Často i my máme malou víru, bojíme se toho, co si o nás budou lidé myslet, když se veřejně přiznáme, že patříme Ježíši. Bojíme se vydávat lidem svědectví a duchovně jim sloužit. Musíme si uvědomit, že lidem sloužíme ne proto, že by si to zasloužili nebo že bychom za to chtěli jejich uznání. Lidem sloužíme proto, že milujeme Ježíše a nesmírně si vážíme jeho oběti. Proto máme touhu ostatním zvěstovat dobrou zprávu o spáse a přejeme jim poznat Boží lásku, tak jako jsme ji poznali sami.
Když milujeme Pána z celého srdce, už nemáme strach z lidí, ale spíše je vidíme jako ony „ovce“ které Ježíš zmiňuje v našem textu. Jsou to lidé beze smyslu života, ztracení, bloumající bez cíle. Nutně potřebují naše nasměrování ke Spasiteli, který jediný je může zachránit. Pán Ježíš říká, že co jste udělali tomu nejmenšímu, mně jste udělali (Mt 25,40). Při službě druhým se tedy dívejme přímo na Ježíše, nikoliv na okolí a náš ostych. Vždyť on si první zamiloval nás.
Andrea Synková (Karlovy Vary)
