Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám,) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci. (Lk 13,24)
Dosti často slýcháváme kázat: snažte se vcházeti těsnou branou! Ale už prorok Izaiáš si naříká: kdo uvěřil kázání našemu? Kdo se dal varovat? Kdo vešel dnes úzkou branou? Ale nemylme se. Jednou vstane Hospodář a zavře dveře. Potom by mnozí chtěli vejíti, ale bude již pozdě. Jistý lékař se ironicky ptal jednoho věřícího pacienta: proč mluvíte o království Božím a o nebi, když jste tam přece nebyl?! Jak můžete vědět, jaké to tam bude? A on mu odpověděl: nevím toho mnoho, ale jedno vím jistě, že se naplní to, co říká ap. Pavel v 1 Kor. 2, 9: „čeho oko nevídalo, co ucho neslýchalo, co na srdce lidské nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kteří jej milují.“ A již zde si můžeme ověřit, kdo tam vejde a kdo nikoliv. Kdo usiluje o nebe již zde na zemi, bude mít nebe i po smrti; ale kdo nedbá, kdo je lhostejný, kdo odpírá království Božímu, jak by mohl do něho vejít? - Kdo smí tedy vejíti? A kdo bude zavržen? Vejde ten, koho tam Pán dovede, kdo vejde dříve, než Hospodář zavře. Po uzavření nevejde nikdo. Žádná výmluva nepomůže. Pak bude konec milosrdenství a slitování. „Neznám vás, odkud jste“, jest hlas spravedlnosti, a to bude i poslední odpověď Pána. Protož dejme si pozor, aby se někdo z nás neopozdil! Můžeš se radovat, milý čtenáři, z toho, že vejdeš do nebeských příbytků?
Jaroslav Nastoupil (SŽ 1966)
