„Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“ (J 8,10-11)
Farizeové přivádějí cizoložnou ženu k Pánu Ježíši ve snaze Mistra obelstít. Kdyby tomu tak nebylo, přivedli by s ženou i muže, neboť podle Mojžíšova zákona by měli být ukamenováni oba. Kdyby Ježíš řekl, že žena nemá být ukamenována, zatkli by ho za porušování Zákona. Kdyby je vybídl, aby ji popravili, předali by ho Římanům, protože podle římských zákonů nesměli Židé sami vykonávat rozsudky smrti. Dokonalá past, dalo by se říci.
Pán Ježíš však na otázku reaguje po svém – skloní se a píše po zemi. Co tam psal, nevíme. Ve filmu Ježíš jsem ho viděl do písku kreslit křesťanský symbol rybu. Před lety na mládeži nám bratr kazatel říkal, že by klidně stačilo tam vypisovat desatero. Farizeové naléhali a dožadovali se odpovědi, a dostali ji. „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (J 8,7) Ježíš nepopřel platnost trestu ukamenováním a nikdo ho tedy nemohl obvinit, že se staví proti Zákonu. Ale současně vyzdvihl důležitost soucitu a odpuštění.
Je na místě se ptát, jak to máme my? Jak reagujeme, když někdo jiný upadne do hříchu? Máme sklony ho rychle odsoudit? Ježíš ženu obviněnou z cizoložství neodsoudil, na druhou stranu však její hřích ani neignoroval, ani neomlouval. Řekl jí, aby šla a už nehřešila.
Ježíš je připraven odpustit jakýkoli hřích, kterého se dopustíme. Avšak naše vyznání a pokání současně znamená, že dojde k naší proměně. S Boží pomocí můžeme přijmout Kristovo odpuštění a přestat hřešit. Kéž by to byla cesta, kterou se společně rozhodneme jít.
Milan Trávníček (Teplá)
