Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?” (Jon 4,10-11)
Dnes končíme naše týdenní putování knihou proroka Jonáše. Ninive bylo zachováno, neboť činilo pokání. V dnešním textu Bůh dává nahlédnout Jonášovi – a spolu s ním také nám – do svého srdce. Bůh stvořil celý svět a všechno živé s dobrým záměrem, s láskou. Není mu jedno, když se od něho lidé odklánějí a tím na sebe přivozují prokletí a Boží soud. Naopak dělá vše proto, aby je zachránil. A to je důvod, proč my křesťané máme našeho Boha tak rádi.
Avšak stejně jako u Jonáše, i u nás může být odkryta oblast, ve které máme vůči lidem zatvrdlé srdce. Jonáš měl problém prokázat milost krutému národu, jenž byl ve své době postrachem nejenom okolním zemím, ale i samotnému Izraeli. Který však později litoval svého jednání. My zase můžeme zatracovat lidi nebo národy dnešní doby, utlačující nebo dokonce usmrcující bez důvodu jiné lidi. I nám se může stát, že prokázání Boží milosti v daném případě se nám bude jevit jako nemístné.
Vzpomínám si, jak jsem se zájmem poslouchal svědectví jednoho kaplana ze slovenských věznic o úžasných změnách, které tam způsobilo evangelium u některých těžkých zločinců. Vždy si při tomto tématu vzpomenu na svědectví Corrie ten Boom, která po letech služby smíření a odpuštění druhým potkala na jednom shromáždění bývalého dozorce, který jí, a zvláště její sestře, v koncentračním táboře mnoho ublížil. Sama mu nedokázala podat ani ruku, ale když volala o pomoc k Bohu, ten jí přispěchal na pomoc a naplnil ji svojí láskou k tomu muži.
Naše zodpovědnost být plní milosti ke všem lidem je větší, než byla Jonášova. Boží láska se totiž ukázala být mnohem větší, než mohl Jonáš ve své době poznat. Víme už totiž, že Bůh dává svoji milost i lidem, kteří bez důvodu umučili jeho Syna. Nejenom těm, kteří to přímo vykonali, ale i těm, pro jejichž hříchy se to muselo stát.
Miroslav Bětík (Zlín)
