A ten byl kněz Boha silného, nejvyššího (14,18b)
O Melchisedechovi, jeho osobě, povaze a původu přemýšleli mnozí židé. Jeho tajuplná osobnost je k tomu lákala. Židovská tradice jej ztotožňovala se Semem, synem Noemovým. Pozdější židovská tradice jej prohlašovala za kněze posledního času, postavu, která měla charakter mesiášský. Jiní opět v něm viděli obraz, symbol ctnosti, pravé slovo, spravedlivého krále, který vynáší spravedlivé soudy a není tyranem svému lidu. A konečně Melchisedech byl některými židovskými učiteli považován za anděla, který se vtělil v lidskou osobnost a přinesl poselství Boží. O tom o všem nám Písmo sv. ovšem nic nepraví. To byla lidská snaha vysvětliti si osobnost Melchisedechovu, která byla v myšlení židovském velmi důležitá.
Z našeho oddílu (Gn 14,18-20) vyplývá tato důležitost kněžství Melchisedechova. Neboť se mu podřídil i patriarcha Abram. A toto výsostné kněžské postavení ocenil také spisovatel ep. k Židům, který se v ničem neztotožňuje se současnými výklady osoby Melchisedechovy. Naopak podle ep. k Žid. 7,4 vznešenost Melchisedechovy osoby je podkladem k tomu, že Melchisedech se stal typem Krista a spolu s ním Kristus jako velekněz je protikladem starozákonního kněžství levítského.
Dr. Jindřich Procházka (SŽ 1949)
